5 způsobů, jak sledovat sluneční aktivitu bez drahých přístrojů

Nezapomeňte na kolimaci, tedy souběh optických os obou tubusů. Pokud jsou osy rozházené, obraz je dvojitý a ostrý není ani po správném zaostření. Jednoduše zkontrolujte, zda se oba kruhy výstupní pupily při pohledu z dálky (asi 30 cm od okuláru) překrývají do jednoho světlého kruhu. Pokud ne, je nutné seřízení optiky – to proveďte na rovném podkladu a s přesným cílem, případně svěřte odborníkovi.

Pro začátečníky je nejčastějším omylem zaměnit pás Orionu za jinou řadu hvězd, třeba za tzv. letní trojúhelník. Ten ale vypadá jinak – jsou to tři jasné hvězdy, které netvoří kompaktní řadu. Orionův pás je kratší a hvězdy jsou si jasností i rozestupy podobnější. Pokud si nejste jisti, počkejte, až se obloha úplně setmí, a použijte širší zorné pole – stačí se dívat asi 30 centimetrů nad obzor uprostřed jižní strany.

Pokud máte přístup k internetu, můžete využít veřejně dostupné údaje z observatoří. Na mnoha webech najdete aktuální grafy sluneční aktivity, počet skvrn nebo hodnoty rentgenového záření. Tyto informace jsou zveřejňovány zdarma a pravidelně. Nemusíte jim rozumět do detailu – stačí sledovat, jestli hodnoty rostou nebo klesají. Nejlepší je kombinovat je s vlastním pozorováním: když graf ukáže nárůst, zkuste projekci nebo poslech rádia. Tím si ověříte, co se děje na vlastní oči.

Když už máte pás, zkuste si všimnout barevného rozdílu mezi Betelgeuse a Rigel. Betelgeuse je načervenalá, zatímco Rigel má modrobílý nádech. Tento rozdíl vám pomůže v orientaci, protože Betelgeuse je vždy vlevo nahoře (při pohledu ze severní polokoule) a Rigel vpravo dole. Pokud máte dalekohled, můžete si prohlédnout i mlhovinu v meči – vypadá jako malý obláček, ale pozor, abyste si nepletli mlhovinu s hvězdou, která je k ní blízko. Dalekohled s průměrem objektivu 50 mm a větším zvládne tento rozdíl snadno rozlišit.

Nejprve si najděte místo s volným výhledem na jih až jihozápad. Orion patří mezi nejvýraznější souhvězdí zimní oblohy a jeho tři hvězdy v řadě – pás – jsou nepřehlédnutelné. Ale pozor, pokud začnete pozorovat příliš brzy večer, Orion ještě nevystoupil dostatečně vysoko. Ideální čas je mezi devátou a jedenáctou večer, kdy je nejlépe vidět celý obrazec. Vyhněte se také měsíčnímu svitu a světelnému smogu – i pár pouličních lamp výrazně zhorší viditelnost slabších hvězd.

Nejdostupnější metodou je pozorování slunečních skvrn pomocí projekce. Postavte si jednoduchou camera obscura: do kartonové krabice udělejte malý otvor a na protější stěnu připevněte bílý papír. Sluneční světlo procházející otvorem promítne obraz slunce. Skvrny vypadají jako tmavé tečky na jasném disku. Tento způsob je bezpečný, protože se na slunce nikdy nedíváte přímo. Projekci můžete provádět i přes dalekohled, ale nikdy se jím nedívejte do slunce bez speciálního filtru – hrozí trvalé poškození zraku.

Častou chybou je hledat Orion při obzoru, kde je vzduch nejvíce zkalený. V zimě bývá viditelnost dobrá, ale i tak platí, že nejvyššího bodu nad obzorem dosáhne Orion kolem půlnoci. Pokud ho chcete vidět v plné kráse, vydejte se na vyvýšené místo s nerušeným výhledem. Před pozorováním si nechte alespoň 15 minut na adaptaci očí – bez toho neuvidíte slabší hvězdy v meči. A hlavně: pokud je zataženo nebo vlhko, neztrácejte čas, počkejte na jasnou a suchou noc.

U dalekohledů s výměnnými okuláry se často setkáte s problémem paralaxy, tedy zdánlivým posunem obrazu při pohybu oka. Abyste ji odstranili, nastavte okulár tak, aby výstupní pupila byla co nejblíže vašemu oku. U modelů s dioptrickou korekcí nastavte nejprve ostrost na pravém okuláru (obvykle s kroužkem) a poté zaostřete hlavním zaostřovačem. Typickou chybou je zaostřování levým okulárem – to vede k rozmazanému obrazu a únavě očí.

Nejdřív najděte pás, pak zbytek Pás Orionu tvoří tři hvězdy téměř stejné jasnosti v těsné řadě. Najdete ho tak, že se podíváte na jih a vyhledáte nejjasnější hvězdnou oblast v té části oblohy. Když pás najdete, máte vyhráno – celý Orion se od něj odvíjí. Nad pásem směrem k severu uvidíte dvě výrazné hvězdy, Betelgeuse a Bellatrix, které tvoří ramena. Pod pásem pak najdete Saif a Rigel, tedy nohy. Mezi rameny a nohama se táhne slabší mlhavý pás – to je meč, kde můžete zahlédnout mlhovinu.

Příliv a odliv nejsou jen neatraktivní šum v zátokách. Jsou to nejpředvídatelnější pohyby vody na planetě, řízené gravitací Měsíce a Slunce. Největší vliv má Měsíc, protože je Zemi blíž než Slunce, i když je jeho hmotnost menší. Když se Měsíc nachází nad určitým poledníkem, přitahuje vodu k sobě – vzniká příliv. Na opačné straně Země se voda vzdouvá také, protože setrvačnost převažuje nad slabší měsíční gravitací.